Vážený pane Jakle,


ve svém textu v deníku Právo (25.8.) s názvem "Jak ze mě novináři udělali nácka" jste prohlásil, že "jste pro debatu" na daná témata. Proto bych Vám touto cestou chtěl zprostředkovat pohled na věc, který - obdobně jako ten Váš - není asi obrazem zcela obecně sdíleným, nicméně od toho Vašeho se dosti zásadně odlišuje.

Napřed poněkud rekapitulace: ve svém článku se zcela rozhodně distancujete od toho, být označován za sympatizanta nacismu. Budiž, to je bezpochyby pozitivní moment. A za druhé: nelze popřít, že svou centrální tézi, obhajující absolutní prioritu svobody slova, opíráte o velmi dobře promyšlenou, a nemálo přesvědčivě působící myšlenkovou konstrukci. Nicméně, je to právě tato Vaše ústřední myšlenka o svobodě, která se ze sociálního a humánního hlediska jeví ve svých důsledcích snad ještě destruktivnější, nežli přímočaré vyznání fašistoidních názorů a hesel.

Připomeňme si Vaši centrální větu: "...pro někoho možná málo pochopitelné a krajní heslo, že politika je soubojem dobra a svobody, v němž stojím na straně svobody... Zatímco všichni komunisté, nacisté, fašisté a ostatní více či méně krajní levičáci vyznávají kult dobra, které je třeba lidem vnutit za každou cenu".

Takže tedy, podle Vás platí: svoboda nebo dobro, dobro anebo svoboda. - Jste si skutečně naprosto jistý, že tohle je ta jediná správná alternativa? A že do tohoto radikálního, až na špičku nože přiostřeného "buďto, anebo" se opravdu vejde celý lidský svět, se všemi jeho složitostmi, propletenci, s jeho neustálým hledáním toho, co je právě v tento okamžik to - relativně - pravé, správné jednání?
Aby toto Vaše heslo bylo něčím více, nežli jenom laciným populismem, musel byste napřed definovat, co si vlastně představujete pod oním pojmem "svoboda", kterou natolik glorifikujete, a co se vlastně skrývá pod pojmem "dobro", které je Vám zjevně natolik suspektní.
Zastavme se u onoho fašismu, který Vy - na základě jednoho společného aspektu, totiž antikapitalistického impulzu, stavíte na stejnou úroveň jako komunismus.
Je ale pouze na tomto základě možno vyvozovat, že cílem fašistického/nacistického hnutí bylo opravdu "dobro"? - Jistě, Hitler chtěl "dobro" - ale jenom pro svůj vlastní národ; a toto "dobro" viděl v prvé řadě právě v osvobození německého národa od všech jeho pout, ať skutečných či domnělých. On chtěl osvobodit "svůj" německý národ od tíže válečných reparací, chtěl ho osvobodit od vysávání mezinárodním "židovským" finančním kapitálem; chtěl ho vysvobodit od Židů vůbec; chtěl ho vysvobodit od parazitárních Slovanů, jmenovitě Čechů. Co v těchto všech jeho cílech chcete či dokážete prohlásit za akt "dobra", které podle Vás natolik ohrožuje Vám natolik vzácnou svobodu? - Přesně naopak: Hitler nechtěl nikdy dobro, ve smyslu absolutní humánní dimeze platné pro jakoukoli lidskou bytost; Hitler chtěl daleko spíše "svobodu" - ovšem svobodu výlučnou, svobodu egoistickou, svobodu jenom pro některé, totiž pro ty "lepší". Přičemž, tím "lepším" byl v prvé řadě samozřejmě on sám, a poté "jeho" německý národ.
Dozajista můžete namítnout, že tento příměr s Hitlerem je zavádějící, demagogický; že Vy sám jste přece zcela bezpodmínečně pro to, aby svoboda platila pro každého, bez rozdílu. Může být; jenže tady jde o to, jaký faktický základ a charakter má to Vaše pojetí svobody. Je to skutečně takové chápání svobody, které vždycky znovu a znovu zvažuje a váží, co já mým vlastním jednáním vkládám, přináším do tohoto světa, a tedy i do životů ostatních - anebo je to naopak to pojetí, které praví, že Já si smím dělat co se mi jen zlíbí, a nikomu do toho nic není? Protože toto druhé pojetí svobody, to je ve skutečnosti pouze projevem egománie, která vůbec nezaslouží být pojmenována pravou svobodou.
Takovéto pojetí "svobody" je daleko spíše projevem čistě osobní nespoutanosti, neřkuli nevázanosti; je to neschopnost přijmout nějaké obecně platné závazky, normy, hodnoty - neboť to všechno je pociťováno jako omezení vlastního, nespoutaného Já. Jistě, každá lidská bytost, aby se mohla považovat za svobodnou, musí mít základní míru osobní autonomie, možnosti jednání ze své vlastní vůle. Je nepochybné, že člověk jako individuum se cítí být nejvolněji právě tehdy, když není spoután žádnými zákazy a příkazy. Jenže, například podle Sigmunda Freuda je počátek veškeré lidské kultury a civilizace nerozlučně svázán právě s vynořením se prvotního "tabu" - totiž absolutního zákazu. Teprve v tomto okamžiku, kdy člověk překoná svůj původní, barbarský postoj "mohu si dělat všechno co chci" a pocítí tíhu toho, že je tu dáno něco, co jeho samotného přesahuje - teprve v tomto okamžiku lidský tvor přestává být pouhým individuem, a stává se skutečným člověkem. Skutečným člověkem - tedy bytostí, která svou životní cestu nadále už vždycky musí znovu a znovu nalézat mezi vlastním Já, a mezi tím, co je svět lidí okolo mě. Jinými slovy, Vaší vlastní terminologií: pravá kvalita lidské osobnosti se ukazuje vždycky na tom, do jaké míry dokáže nalézt správnou proporci mezi "svobodou" a mezi "dobrem".

Z tohoto hlediska, pane Jakle, nedá se nic dělat, ale Vaše postulování onoho páru "svoboda" a "dobro", jako by se jednalo o čiré, nesmiřitelné protiklady, je nejenom argumentativně neudržitelné, ale navíc, je vysloveně demagogické. Takováto "svoboda" ve skutečnosti není ničím jiným, nežli falešným heslem těch, kteří své vlastní přebujelé ego nedokáží ukrotit, kteří své vlastní osobní Já, a tedy své vlastní zájmy a své vlastní choutky nedokáží podřídit všeobecně závazným a platným hodnotám a normám. Proto, nedá se nic dělat, ale je tomu tak: ačkoli sám dozajista nejste osobně nacista, Vaše pojetí "svobody" má nakonec k Hitlerovu názoru na člověka daleko blíže, než jak byste si sám byl ochoten připustit.

 

Dobrý den.
Děkuji pěkně za Vaši polemiku.
Vaše názory Vám rozhodně neberu, ale musím se ohradit proti označení mého životního hesla o dobru a svobodě za pupulismus. Právě stoupenci dober jsou populisté. V každém zákoně najdete stokrát víc dober než svobody. Proč? Lidé chtějí viditelná dobra a neviditelného ukrajování svobody si nevšimnou.
Představovat si dějiny včetně moderních jako souboj explicitně zlých a explicitně dobrých je mimořádné hlopupé a také nevedoucí k rozpoznání zla. Zlo se vždy maskuje za dobro, nikdy ne za svobodu, protože dobrům je třeba svobody obětovat.
Zdraví
L. Jakl